OTK - Kot

Pomineme-li motiv obalu, který je pro většinu zvláštní stejně jako obecně hudba mimo rádia, zastavme se u provedení. Masivní lakovaný karton ukrývá ve své rozevírací podobě dva černé vinyly uložené ve standardních papírových bílých vnitřních kapsách se středovými otvory. Navenek působí deska monumentálně, a co teprve zevnitř!

Čtyři strany jsou kapacitně, rozmanitě a stylově využity do posledního místečka. Hned áčko na samý úvod pořádně nakope. Neúspěšné osmnáctiminutové telefonické shánění stolních větráků po celé Praze může být na nepřipraveného opravdu velké sousto. Z jednoho kanálu česky, ze druhého synchronně italsky - to aby byl efekt pojištěn a tamnímu vydavateli jen tak mimoděk zhodnocena investice. Legracei, tohle gesto značí příslušnost ke scéně, souznění mimo politické hranice.

 Hledání je někdy neopakovatelné a často přebije hmatatelný výsledek snažení. Tady zcela jistě platí první část, z desky vyrůstají výborné nápady, byť třeba místy nejsou dotaženy do absolutoria. Nonkonformní, našprtaný i lajdácký rock, kolébající i freneticky hlučný, něžný i ničivě disharmonický, to je každopádně jedinečná devíza kapely, a tu jí od teď už nikdo nikdy nevezme.

Před odchodem tesejme do skály tato čísla. Žádný béčko: "Ufo" charakteristický trubkou a hlukařskejma pasážema, "Klan" svírající rytmikou, uvolněná "Dálnice", procítěnej kabrňáckej hit číslo jedna "Vlčák" a vyslovený dojezd strany, utichající "Les". Žádný céčko: Lesem silně zavání "Uzel", Necrocock vloni musel čerpat z týhle letitý školy frázování, letní disharmonickej dýchánek "Slapy", vyslovené přání "Bobby" a písnička "Písnička", co odbíjí procítěnými pocity. Žádný déčko: Psychedelie mlecí se v hmoždíři coby "Zajíc", všeobjímající "Kometa" a závěrečná italská zdravice "Il Cane Lupo", jak jinak než "Vlčák"!

Debut jak blázen, reedice jak kráva, digitálně podepsáno!

/srpuls.cz/